Přihlášení

Jméno

Heslo



Zapomněli jste heslo?
Pro zaslání nového
Klikněte sem.

Rychlé info

Pro přidání zprávy do Rychlého infa, musíte být přihlášeni.

Žádné zprávy.

Navigace

Anketa

Zatím nejsou žádné ankety.

Povídkování - úsměvné povídky

Povídka - Kterak si Obluda s panem Abretinou dopisoval

Není to zas tak dlouho, co jsem od rodičů dostal k svátku mobilní telefon. Tento dárek se mi sice moc nezamlouval, protože mi představa pípání v nejnevhodnějším okamžiku na nejnevhodnějším místě zejména po zkušenostech u ostatních naháněla hrůzu, nicméně jsem byl rád, že mohu být k dispozici komukoli kdykoli. Často se totiž stávalo, že jsem přijel později domů a maminka mi zvěstovala: "volal ti ten, ten, ten a ještě jeden, ale toho už jsem zapomněla." Zeptal jsem se co mi chtěli a dostal jsem odpověď: "Máš jim zavolat." Obvolal jsem tedy všechny, ale ta nejdůležitější zpráva byla vždy u toho posledního. Za týden jsem dostal vynadáno od Jiřího Jakubíka zvaného Rosnička: "Jak to žes nepřijel v sobotu, když jsem ti nechával třikrát vzkaz?!" Obvyklá výmluva o záplavách na Moravě nezabrala, možná i proto, že náš panelák je na tak vysokém místě, že i voda v roce 1997 usoudila, že bude moudřejší obejít nás obloukem.

Zajímavé však je, že ihned po uveřejnění čísla mého mobilu přestaly všechny telefonáty, naopak, začaly chodit dopisy bez známek. Když došel pátý, zeptala se zvědavá pošťačka, jestli mám v Odrách nějaké chudé příbuzné, že za ně musím stále doplácet (Odry totiž byly tím místem, odkud mi všechny dopisy chodily). Když jsem jí ukázal fotografii Jiřího a Lucie, smutně pokývala hlavou a pravila: "To je potom všechno jasné." Na odchodu si ještě něco žbrblala o chudáčcích bezdomovcích.

Jediný, kdo často užíval mého telefonu, byl Jiří Mikulec zvaný Obluda. Aby ušetřil, hamoun jeden, posílal mi pouze zprávy z internetu. Vzhledem k jeho povaze, dostával jsem pravidelně duchaprázdné pozdravy, obvykle však až kolem jedenácté hodiny večerní. On nám sice tvrdí, že v tutu dobu je internet nejlevnější, ale to mu věří asi jenom tak Lukáš, neboť ostatní vědí, že správce sítě jej v jinou dobu na jeho obvyklých šest až sedm hodinek nepustí.

Když už jsem zmínil Lukáše, je to třeba trošičku vysvětlit. Lukáš je totiž naprosto úžasný tvor, o kterém by se dala napsat celá kniha povídek. S mnoha jeho příběhy se seznámíte určitě i vy na zdejší stránce. Proto jen nastíním jednu z jeho poněkud zápornějších, o to však milejších charakteristik: Když někdo píše Lukášovi dopis a připíše vtip, obvykle na něj upozorňuje takto: "Nyní bude následovat vtip. Nečti prosím tento dopis ve středu, ať nevyrušuješ v neděli při bohoslužbě."

Musel bych se však stydět, kdybych neuvedl věci na pravou míru: Tato Lukášova vlastnost je víceméně jen pomluvou, která vyplynula na základě dvou trochu zvláštních historek, o nichž se zmíním zase jindy. Ve skutečnosti je Lukáš velmi chápavý a hlavně- jeden z nejlepších kamarádů, co si kdo může přát.

Souhlasím s tím, že předchozí odstavec je uveden z mé vlastní vůle a vůbec není pravda, že by mi někdo vyhrožoval a nutil mne ho napsat. Též není pravda, že by mi někdo záměrně ubližoval. Monokl na mém pravém oku jsem si způsobil sám při opakovaném pádu na opěradlo židle tvaru Lukášovy pěsti.

Tím jsem ale trošičku odběhl od příběhu. Obluda se tedy po nocích bavil posíláním (podle něj vtipných) komentářů. Jeho vášeň pak vyvrcholila, když se dozvěděl o možnosti posílání téže zprávy opakovaně, v množství 10krát, 20krát, 50krát…a více kopií. Jeho prvním cílem jsem se bohužel stal já. Jiří Obluda však, stejně jako já, netušil, že se mi zrovna vybije mobil a já jej budu přes noc nabíjet. Tím jsem byl ušetřen největší potupy-čtení cca 50 kopií od 1hodiny 52minut v noci dále. Horší to ale bylo ráno. Okamžitě po zapnutí mobilu mi začaly po třech nebo po čtyřech chodit zprávy: "Dobrou noc ti preje obludna Obluda" Asi do oběda jsem byl nucen stále číst nové a nové kopie (v takovéto situaci si člověk ani neuvědomí, že by mohl telefon vypnout a věnovat se něčemu jinému). Tím utrpěla doba, kterou jsem měl vyhrazenou k učení a já měl vztek jak hrom. V prvních okamžicích jsem mu chtěl hned zavolat a vynadat mu co se jen do něj vejde, ale rozmyslel jsem si to. Taková malá křesťanská pomstička (oko za zub, zub za zip) se urodila v mé makovici.

V téže době jsem si pořídil ze zcela jiných důvodů nový mail- abretina@email.cz. Ne, že by mi starý nevyhovoval, ale měl jsem k němu přístup pouze ze školy a tam byly počítače věčně obsazené. Volba jména byla jednoduchá-Abretina se jmenoval náš kocourek kterého jsem takto pokřtil asi ve svých třech letech. To však nikdo ještě nevěděl, natož pak Obluda. Vzhledem k tomu, že můj mobil začíná číslem 0603 379…, založil jsem svůj plán na tom co už asi tušíte: Napsal jsem mu jako rozezlený pan Josef Abretina, mimochodem podnikatel, který má telefonní číslo 0603
79…, (čili, jedna trojka se vytratila, což se může stát každému) kterému došlo 50 iritujících zpráv s přáním dobré noci. Svůj dopis jsem poslal na jeho mailovou adresu jm.obluda@email.cz a zdůraznil jsem okolnost ušlých zisků a připsal svoje "nové" telefonní číslo.

To jsem ještě netušil, že Obluda má ve svém emailu v nastavení zasílání upozornění na svůj mobil, který neměl zrovna u sebe u sebe, ale který půjčil své nejmenované spolužačce ze Slavičína. Ta se jej asi po 14 dnech zeptala, proč si dopisuje s nějakým podnikatelem. Následně mi na "abretinskou" adresu došel velmi formální omluvný dopis, ze kterého cituji: "Omlouvám se velice za způsobené škody… Jak mohu nahradit ušlé zisky?…Nevím, jak se to mohlo stát, atd…" K tomu přidal svoji domácí adresu do Pozlovic. Co víc jsem si mohl přát. Obratem ode mne odcházel dopis, ve kterém se ptám: "Tak vy jste Jiří Mikulec z Pozlovic? Nejste náhodou synem pana Mikulce, který je tam starostou? Jestli ano, tak to jej moc pozdravujte, seděli jsme spolu pět let ve škole…"

Následné události znám jen z vyprávění. Pan starosta nebyl ochoten přistoupit na hru svého syna, který mu neustále vnucoval, že jej pozdravuje jeho spolužák pan Abretina Josef, se kterým 5 let seděl v lavici. Obluda dostal co proto. Přestože se několikrát panu Abretinovi ozval, další odpovědi už nedostal. Až jednou, po nějakém roce jsem na zkoušce Paprsků vytáhl vytisklý dopis, který obdržel pan Abretina jako první a dal jsem mu jej přečíst. Asi po minutě váhání, než pochopil o co jde, Obluda zrudl, zezelenal, zfialověl a jal se mě pronásledovat s cílem užít hrubé síly. Jak to dopadlo, to už je jiné vyprávění. Jenom do dneška nemůžu pochopit, proč mi Obluda odmítá napsat na mou novou, už oficiální, abretinovskou adresu a proč stále užívá tu starou.

Jiřík

 

Vygenerované za: 0.13 sekund
765,183 návštěv